Do oblak a ještě dál

Thursday, 31 December 2015


Přestože na začátku tohoto dne jsem se moc netěšila na to, co bude následovat, samozřejmě měla následovat dlouhá cesta, no, kdo by se na to těšil?! Ale o nudných cestách už jsme mluvila dost...teda myslím. Důležité je, že jsme ráno, při otravném brzkém stávání vůbec nečekala, že zažiju jeden z největších zážitků v mém životě. Jste zvědaví, co to bylo? Nebojte, za málo chvíli se to dozvíte.



Jak už jsme výše zmínila, ráno nás čekal dlouhý přejezd propojený s asi pěti hodinami v autě, ovšem po ne příliš příjemnému začátku dne následovalo příjemné překvapení. Když jsme přijeli do horské vesnice, která byla v ten den naší cílovou destinací, shledali jsme se s radostí a jistým uspokojením. Vesnice byla poměrně velká a hlučná, ale také byla kouzelná! Celá byla obklopena obrovskými horskými masivy, ledovci a panovala zde skvělá atmosféra. A to jsem ještě nezmínila, že krásně pražilo slunce.

Jenomže, co teď? Jak nejlépe si prohlédnout všechny ledovce? Jak stihneme objevit všechnu tuhle horskou krásu? Tyhle myšlenky nám tancovali v hlavě jako rusalky, které tančí při úplňku. A víte, kdo tenhle oříšek rozlousknul...taťka. Protože taťka miluje létaní letadlem, respektive všechno kolem letadel, vrtulníků, stíhaček a podobných vzdušných dopravních prostředků, řekl, že poletíme helikoptérou. Jakože cože!? Nikdy jsme helikoptérou neletěla a už vůbec jsme jí neletěla nad ledovci. Strašně jsme se těšila a byla jsme celá nedočkavá, myslím, že oprávněně. Zároveň jsem měla strach, adrenalin ho však překonal!

Všude kolem nás lítala jedna helikoptéra za druhou a my jsme pomalými krůčky a se zacpanýma ušima došli k našemu pilotovi a vlastně i k naší helikoptéře. Když jsem se k helikoptéře blížila, připadalo mi, že se její vrtule musí každou chvíli urvat, kvůli rychlosti, jakou se točí (samozřejmě se neurvala). Já a mamka jsme ''vyfasovaly'' ta  nejlepší možná místa. Seděly jsme přímo vedle pilota. Nasedli jsme, na uši jsme si nasadili obrovská sluchátka a mohli vyrazit.

Pilot odstartoval a všechno to začalo. Nevěděla jsem, na jakou stranu se dřív koukat, jestli doprava, doleva nebo okénkem pod sebou. Vletěli jsme do krásného místa a byli oklopeni ledovci. Ovšem největší WOW! přišlo když jsme přelétli přes takový kopec a před očima se nám objevilo celé údolí, včetně nejvyšší hory NZ, kterou je Mt. Cook. Tuto horu jsme oblétli, prolétli jsme okolo ledovců a na jednom jsme i přistáli. Pilot nás vyfotil a my běhali tam a sem obklopeni těmito masivy.

Bohužel čas letěl a my museli pokračovat dál, takže jsme znovu nastoupili do helikoptéry a vzlétli. Cestou jsme viděli ještě vodopády a mnoho dalších krás.

Musím říct, že tohle byl opravdu jeden z těch zážitků, které se Vám do paměti 'vryjou' navždy! Jsme strašně ráda, že jsme něco takového mohla zažít.:))

Pokud si potrpíte na dobrém jídla, rozhodně, ale opravdu rozhodně nesmíte minout můj zítřejší článek, který bude vlastně o takové FOOD TOUR.









No comments:

Post a Comment